Protože v Dánsku jsou stále teploty velmi neatraktivní a mě už nebaví grilovat v bundě a šále při 14 stupních, vymyslela jsem dovču v teplejších krajinách. Razíme na Maltu, respektive, už jsme se stihli přesunout, půjčit si auto a ubytovat se. A o tom vlastně bude dnešní blog post.
Let jsme měli z Billundu, takže cesta na letiště nám zabrala zhruba 8 minut, takže jeden benefit ta naše vesnice má, můžeš dojít potenciálně i pěšky, když by ses chtěl projít s veškerou bagáží.
Za 3 hodinky v teplíčku, kdo by nechtěl, jenže ten šok, kdy z chladného Dánska, které ještě neokusilo teploty přes 20 stupňů vyrazíte do třicítek, je to trošku nečekané. Ale co, musíme trénovat na zimní Srí Lanku.
Dorazili jsme v 19:00 místního času, vybrali kufr a začali se těšit na dobrodružství, které nás čekalo hned záhy. Vystát si frontu na auto. Vzhledem k tomu, že při výběru auta, byla jedna z rozhodujících faktorů cena, kterou si vybralo dalších 7 cestujících před námi, fronta se začala kulatit. Po krátkém čase nám došlo, že efektivita paní za přepážkou nebude její silnou stránkou. Odbavení jednoho zákazníka jí trvalo v průměru 15-20 minut. Nice!! Po práci ve Student agency a Starbucks bych jí osobně hnala hned.... :( Takže si tak stojíme ve frontě, brní nás nohy, štve nás teplý zpocený čůrek na zádech, hlad a žízeň, ale představa autíčka mi svazuje pusu. "Chceš se přece podívat na každý kout Malty Terez, tak mlč a nepindej, jak je tvým dobrým zvykem.... Jupí, ještě že jí šla vynadat jedna Britka, protože už jsem měla na krajíčku." Nedá se nic dělat, je tady pouze jedna slečna, která nás musí odbavit všechny...v krásném časovém horizontu do 22:00. To vůbec nevadí, že před námi jsou 3 lidi a za námi dalších 7 a je 21:15 :D.... slečna v půjčovně aut má dneska přesčas.
Sláva, konečně jsme u přepážky. "Vyplňte si tento papírek a počkejte si dalších 10 minut. Máte zaplacené pojištění? Ano, máme základní. Hm, to ale nestačí. Budeme Vám muset zablokovat 2300 Eur v případě havárie. Nebo tady pro Vás máme úžasnou pojistku Flexi za skvělých 145 Eur. Hm, vzhledem k tomu, že nemáme úplnou náhodou 2300 volných Eur, tak tedy varianta B. Vaše karta byla zamítnuta :D Můžete to prosím zkusit ještě jednou? :) Už to prošlo. Ale mám pro Vás ještě jednu nemilou zprávičku, musíme Vám zablokovat dalších 200 Eur, v případě že budete jezdit rychle a překročíte rychlost, nebo budete parkovat kde nesmíte. Ale to Vám vrátíme, pokud nic neprovedete :D :D :D Jak vyplácat budget na několik dní v pár hodinách po příjezdu. Teď jste mě vážně nas....
Najít naší krásnou bílou Kiu a jedem konečně najít naše ubytování. Jo kdyby to šlo tak rychle. Dalších 20 minut jsme se dohadovali o tom, že tamto je šrám a nebo zbytek reklamní folie u pána, který nám předával auto. To že se jezdí opačně jsme věděli, ale že to bude taková džungle, to jsme nečekali. Už máme za sebou jízdu z Irsku, za kterou už jsme si něco zinkasovali za rozbité zrcátko, takže jsem vážně zvědavá. Mě by tady za volant nedonutili ani milion, ani za karton vína a to už je co říci.
JO a mimochodem, stýská se mi po našem pejsáčkovi, myslela jsem, že tohle nikdy neřeknu, ale pořád ho vidím, jak tam spí v hotelu sám a my jsme tu bez něj. Asi jsem se do něj zamilovala až po uši (což znamená se všema jeho chybama - jako padání chlupů a špinění uklizených prostor domu mokrými tlapkami)
Ale zpět k příhodě. Sedíme v autě a najednou zjistíme, že nádrž je prázdná. Whowhooooo. Není nic lepšího než se v 22:00 prohánět po Maltě v úplné tmě samozřejmě (na což nejsme z Dánska zvyklí, protože tam to vypadá okolo 22:00 nějak takto).....
....a hledat benzínovou pumpu. Na první jsme zjistili, že nám kartu opět zamítli a na druhé zase byla možnost platit jen cash, ale nacpi do nějaké krabičky, která vypadá jako krabička poslední záchrany minimálně 10 Eur, když ani nesvítí. No nakonec to tedy fungovalo a my se mohli vydat hledat naše ubytování. Které je musím dodat opravdu parádní. Všechny ubytování jsme si vybrali přes Airbnb, chtěli jsme se socializovat, což hodnotím velmi kladně, prozatím, ještě náš čekají další 4 hostitelé. Do soboty jsme u velmi mladých lidí, kteří mají labradora a velmi krásný byt, který se rozhodli s námi sharovat, takže jsem jejich nabídku přijali. Teď jsme tady, den po nastěhování, sedím v jejich kuchyni a píšu blog. Říkám si, že ačkoliv bych sebevíc chtěla, tak si nedokážu představit, že takhle tímto způsobem někoho hostím. Chodím na stejný záchod s nimi, sdílím stejnou lednici, čekám na to, že se návštěva vykoupe, slyším je, když si povídají v obýváku, ukazuji jim, kde máme toaletní papír. Na jednu stranu je dnešní doba tomu velmi otevřená a já si toho velmi cením, ale nedokážu si představit, že by to bylo naopak. To ať se na mě nikdo nezlobí. Martin už léta provozuje couchsurfing, ale já se prostě v roli hostitele v takových situacích necítím ve své kůži, pořád napjatá z toho, že nemám své soukromí. Na druhou stranu, kdyby tací lidé nebyli, tak teď nejsme ani tady na Maltě, takže velký dík za to, že na to někdo má prostě koule.
A jak to s námi vypadalo dneska? Po zážitku s autem z prvního večera jsme se radši rozhodli vyrazit do města pěšky dneska dopoledne. Vhledem k tomu, že na Maltě je člověk skoro všude schopen dojít pěšky, tak to nebyl zase takový problém. Ale odpoledne už jsme měli roupy a auto zase odparkovali a vydali se po směru navigace na vybranou pláž. Zase to bylo o život, auta proti nám v cestě úzké jednosměrky, srdce v krku a nohy v moři. Přežili jsme jen díky mému velkému šikulovi, který je prostě majstrštyk. Můžu na něj úctyhodně koukat a říkat si, jak je prima, mít v životě po boku chlapa.
I když ??? :D
Let jsme měli z Billundu, takže cesta na letiště nám zabrala zhruba 8 minut, takže jeden benefit ta naše vesnice má, můžeš dojít potenciálně i pěšky, když by ses chtěl projít s veškerou bagáží.
Za 3 hodinky v teplíčku, kdo by nechtěl, jenže ten šok, kdy z chladného Dánska, které ještě neokusilo teploty přes 20 stupňů vyrazíte do třicítek, je to trošku nečekané. Ale co, musíme trénovat na zimní Srí Lanku.
Dorazili jsme v 19:00 místního času, vybrali kufr a začali se těšit na dobrodružství, které nás čekalo hned záhy. Vystát si frontu na auto. Vzhledem k tomu, že při výběru auta, byla jedna z rozhodujících faktorů cena, kterou si vybralo dalších 7 cestujících před námi, fronta se začala kulatit. Po krátkém čase nám došlo, že efektivita paní za přepážkou nebude její silnou stránkou. Odbavení jednoho zákazníka jí trvalo v průměru 15-20 minut. Nice!! Po práci ve Student agency a Starbucks bych jí osobně hnala hned.... :( Takže si tak stojíme ve frontě, brní nás nohy, štve nás teplý zpocený čůrek na zádech, hlad a žízeň, ale představa autíčka mi svazuje pusu. "Chceš se přece podívat na každý kout Malty Terez, tak mlč a nepindej, jak je tvým dobrým zvykem.... Jupí, ještě že jí šla vynadat jedna Britka, protože už jsem měla na krajíčku." Nedá se nic dělat, je tady pouze jedna slečna, která nás musí odbavit všechny...v krásném časovém horizontu do 22:00. To vůbec nevadí, že před námi jsou 3 lidi a za námi dalších 7 a je 21:15 :D.... slečna v půjčovně aut má dneska přesčas.
Sláva, konečně jsme u přepážky. "Vyplňte si tento papírek a počkejte si dalších 10 minut. Máte zaplacené pojištění? Ano, máme základní. Hm, to ale nestačí. Budeme Vám muset zablokovat 2300 Eur v případě havárie. Nebo tady pro Vás máme úžasnou pojistku Flexi za skvělých 145 Eur. Hm, vzhledem k tomu, že nemáme úplnou náhodou 2300 volných Eur, tak tedy varianta B. Vaše karta byla zamítnuta :D Můžete to prosím zkusit ještě jednou? :) Už to prošlo. Ale mám pro Vás ještě jednu nemilou zprávičku, musíme Vám zablokovat dalších 200 Eur, v případě že budete jezdit rychle a překročíte rychlost, nebo budete parkovat kde nesmíte. Ale to Vám vrátíme, pokud nic neprovedete :D :D :D Jak vyplácat budget na několik dní v pár hodinách po příjezdu. Teď jste mě vážně nas....
Najít naší krásnou bílou Kiu a jedem konečně najít naše ubytování. Jo kdyby to šlo tak rychle. Dalších 20 minut jsme se dohadovali o tom, že tamto je šrám a nebo zbytek reklamní folie u pána, který nám předával auto. To že se jezdí opačně jsme věděli, ale že to bude taková džungle, to jsme nečekali. Už máme za sebou jízdu z Irsku, za kterou už jsme si něco zinkasovali za rozbité zrcátko, takže jsem vážně zvědavá. Mě by tady za volant nedonutili ani milion, ani za karton vína a to už je co říci.
JO a mimochodem, stýská se mi po našem pejsáčkovi, myslela jsem, že tohle nikdy neřeknu, ale pořád ho vidím, jak tam spí v hotelu sám a my jsme tu bez něj. Asi jsem se do něj zamilovala až po uši (což znamená se všema jeho chybama - jako padání chlupů a špinění uklizených prostor domu mokrými tlapkami)
Ale zpět k příhodě. Sedíme v autě a najednou zjistíme, že nádrž je prázdná. Whowhooooo. Není nic lepšího než se v 22:00 prohánět po Maltě v úplné tmě samozřejmě (na což nejsme z Dánska zvyklí, protože tam to vypadá okolo 22:00 nějak takto).....
....a hledat benzínovou pumpu. Na první jsme zjistili, že nám kartu opět zamítli a na druhé zase byla možnost platit jen cash, ale nacpi do nějaké krabičky, která vypadá jako krabička poslední záchrany minimálně 10 Eur, když ani nesvítí. No nakonec to tedy fungovalo a my se mohli vydat hledat naše ubytování. Které je musím dodat opravdu parádní. Všechny ubytování jsme si vybrali přes Airbnb, chtěli jsme se socializovat, což hodnotím velmi kladně, prozatím, ještě náš čekají další 4 hostitelé. Do soboty jsme u velmi mladých lidí, kteří mají labradora a velmi krásný byt, který se rozhodli s námi sharovat, takže jsem jejich nabídku přijali. Teď jsme tady, den po nastěhování, sedím v jejich kuchyni a píšu blog. Říkám si, že ačkoliv bych sebevíc chtěla, tak si nedokážu představit, že takhle tímto způsobem někoho hostím. Chodím na stejný záchod s nimi, sdílím stejnou lednici, čekám na to, že se návštěva vykoupe, slyším je, když si povídají v obýváku, ukazuji jim, kde máme toaletní papír. Na jednu stranu je dnešní doba tomu velmi otevřená a já si toho velmi cením, ale nedokážu si představit, že by to bylo naopak. To ať se na mě nikdo nezlobí. Martin už léta provozuje couchsurfing, ale já se prostě v roli hostitele v takových situacích necítím ve své kůži, pořád napjatá z toho, že nemám své soukromí. Na druhou stranu, kdyby tací lidé nebyli, tak teď nejsme ani tady na Maltě, takže velký dík za to, že na to někdo má prostě koule.
A jak to s námi vypadalo dneska? Po zážitku s autem z prvního večera jsme se radši rozhodli vyrazit do města pěšky dneska dopoledne. Vhledem k tomu, že na Maltě je člověk skoro všude schopen dojít pěšky, tak to nebyl zase takový problém. Ale odpoledne už jsme měli roupy a auto zase odparkovali a vydali se po směru navigace na vybranou pláž. Zase to bylo o život, auta proti nám v cestě úzké jednosměrky, srdce v krku a nohy v moři. Přežili jsme jen díky mému velkému šikulovi, který je prostě majstrštyk. Můžu na něj úctyhodně koukat a říkat si, jak je prima, mít v životě po boku chlapa.
I když ??? :D
Ja se snad nikdy neprestanu divit Terezko :D
OdpovědětVymazat