Dánsko už není v kurzu.... Jedeme na Maltu

Protože v Dánsku jsou stále teploty velmi neatraktivní a mě už nebaví grilovat v bundě a šále při 14 stupních, vymyslela jsem dovču v teplejších krajinách. Razíme na Maltu, respektive, už jsme se stihli přesunout, půjčit si auto a ubytovat se. A o tom vlastně bude dnešní blog post.

Let jsme měli z Billundu, takže cesta na letiště nám zabrala zhruba 8 minut, takže jeden benefit ta naše vesnice má, můžeš dojít potenciálně i pěšky, když by ses chtěl projít s veškerou bagáží.

Za 3 hodinky v teplíčku, kdo by nechtěl, jenže ten šok, kdy z chladného Dánska, které ještě neokusilo teploty přes 20 stupňů vyrazíte do třicítek, je to trošku nečekané. Ale co, musíme trénovat na zimní Srí Lanku.

Dorazili jsme v 19:00 místního času, vybrali kufr a začali se těšit na dobrodružství, které nás čekalo hned záhy. Vystát si  frontu na auto. Vzhledem k tomu, že při výběru auta, byla jedna z rozhodujících faktorů cena, kterou si vybralo dalších 7 cestujících před námi, fronta se začala kulatit. Po krátkém čase nám došlo, že efektivita paní za přepážkou nebude její silnou stránkou. Odbavení jednoho zákazníka jí trvalo v průměru 15-20 minut. Nice!! Po práci ve Student agency a Starbucks bych jí osobně hnala hned.... :( Takže si tak stojíme ve frontě, brní nás nohy, štve nás teplý zpocený čůrek na zádech, hlad a žízeň, ale představa autíčka mi svazuje pusu. "Chceš se přece podívat na každý kout Malty Terez, tak mlč a nepindej, jak je tvým dobrým zvykem.... Jupí, ještě že jí šla vynadat jedna Britka, protože už jsem měla na krajíčku." Nedá se nic dělat, je tady pouze jedna slečna, která nás musí odbavit všechny...v krásném časovém horizontu do 22:00. To vůbec nevadí, že před námi jsou 3 lidi a za námi dalších 7 a je 21:15 :D.... slečna v půjčovně aut má dneska přesčas.

Sláva, konečně jsme u přepážky. "Vyplňte si tento papírek a počkejte si dalších 10 minut. Máte zaplacené pojištění? Ano, máme základní. Hm, to ale nestačí. Budeme Vám muset zablokovat 2300 Eur v případě havárie. Nebo tady pro Vás máme úžasnou pojistku Flexi za skvělých 145 Eur. Hm, vzhledem k tomu, že nemáme úplnou náhodou 2300 volných Eur, tak tedy varianta B. Vaše karta byla zamítnuta :D Můžete to prosím zkusit ještě jednou? :) Už to prošlo. Ale mám pro Vás ještě jednu nemilou zprávičku, musíme Vám zablokovat dalších 200 Eur, v případě že budete jezdit rychle a překročíte rychlost, nebo budete parkovat kde nesmíte. Ale to Vám vrátíme, pokud nic neprovedete :D :D :D Jak vyplácat budget na několik dní v pár hodinách po příjezdu. Teď jste mě vážně nas....

Najít naší krásnou bílou Kiu a jedem konečně najít naše ubytování. Jo kdyby to šlo tak rychle. Dalších 20 minut jsme se dohadovali o tom, že tamto je šrám a nebo zbytek reklamní folie u pána, který nám předával auto. To že se jezdí opačně jsme věděli, ale že to bude taková džungle, to jsme nečekali. Už máme za sebou jízdu z Irsku, za kterou už jsme si něco zinkasovali za rozbité zrcátko, takže jsem vážně zvědavá. Mě by tady za volant nedonutili ani milion, ani za karton vína a to už je co říci.

JO a mimochodem, stýská se mi po našem pejsáčkovi, myslela jsem, že tohle nikdy neřeknu, ale pořád ho vidím, jak tam spí v hotelu sám a my jsme tu bez něj. Asi jsem se do něj zamilovala až po uši (což znamená se všema jeho chybama - jako padání chlupů a špinění uklizených prostor domu mokrými tlapkami)

Ale zpět k příhodě. Sedíme v autě a najednou zjistíme, že nádrž je prázdná. Whowhooooo. Není nic lepšího než se v 22:00 prohánět po Maltě v úplné tmě samozřejmě (na což nejsme z Dánska zvyklí, protože tam to vypadá okolo 22:00 nějak takto).....

....a hledat benzínovou pumpu. Na první jsme zjistili, že nám kartu opět zamítli a na druhé zase byla možnost platit jen cash, ale nacpi do nějaké krabičky, která vypadá jako krabička poslední záchrany minimálně 10 Eur, když ani nesvítí. No nakonec to tedy fungovalo a my se mohli vydat hledat naše ubytování. Které je musím dodat opravdu parádní. Všechny ubytování jsme si vybrali přes Airbnb, chtěli jsme se socializovat, což hodnotím velmi kladně, prozatím, ještě náš čekají další 4 hostitelé. Do soboty jsme u velmi mladých lidí, kteří mají labradora a velmi krásný byt, který se rozhodli s námi sharovat, takže jsem jejich nabídku přijali. Teď jsme tady, den po nastěhování, sedím v jejich kuchyni a píšu blog. Říkám si, že ačkoliv bych sebevíc chtěla, tak si nedokážu představit, že takhle tímto způsobem někoho hostím. Chodím na stejný záchod s nimi, sdílím stejnou lednici, čekám na to, že se návštěva vykoupe, slyším je, když si povídají v obýváku, ukazuji jim, kde máme toaletní papír. Na jednu stranu je dnešní doba tomu velmi otevřená a já si toho velmi cením, ale nedokážu si představit, že by to bylo naopak. To ať se na mě nikdo nezlobí. Martin už léta provozuje couchsurfing, ale já se prostě v roli hostitele v takových situacích necítím ve své kůži, pořád napjatá z toho, že nemám své soukromí. Na druhou stranu, kdyby tací lidé nebyli, tak teď nejsme ani tady na Maltě, takže velký dík za to, že na to někdo má prostě koule.

A jak to s námi vypadalo dneska? Po zážitku s autem z prvního večera jsme se radši rozhodli vyrazit do města pěšky dneska dopoledne. Vhledem k tomu, že na Maltě je člověk skoro všude schopen dojít pěšky, tak to nebyl zase takový problém. Ale odpoledne už jsme měli roupy a auto zase odparkovali a vydali se po směru navigace na vybranou pláž. Zase to bylo o život, auta proti nám v cestě úzké jednosměrky, srdce v krku a nohy v moři. Přežili jsme jen díky mému velkému šikulovi, který je prostě majstrštyk. Můžu na něj úctyhodně koukat a říkat si, jak je prima, mít v životě po boku chlapa.

I když ??? :D

Zkouškové v Dánsku... Nobody cares that you are not fluent in Danish

Tak už přišlo to dlouho obávané období zkouškového. Byla jsem plná očekávání, co všechno mě čeká, ale jestli se něco čekala, tak toto rozhodně ne.

První zkouška - Psaný teamwork na 14 dní - International Marketing channels 
Dostaneš 6 otázek, které si v týmu samozřejmě "equally" rozdělíme. Na to se v Dánsku totiž hrozně dbá, aby náhodou někdo neudělal něco navíc, nebo naopak méně. Takže každý dvě otázky. Jenže když dáš někomu tolik času na vypracování, co se logicky stane?? No ano většina lidí to dělá na poslední chvíli (všichni kromě mě :D).... Takže to bychom měli.

Ze začátku jsme byli všichni žhaví, jak si budeme pomáhat a brainstormovat o tématu, jak si okomentuje odpovědi navzájem. Ale znáte to, když přijde na lámání chleba, nikdo nehne ani brvou pro toho druhého. Takže jsme měli nakonec problém se domluvit i na formátování textu, natož pak citacích. Zajímavá zkušenost s týmovou prací.... Poslední test píšu sama....(i když dovoleno je ve skupinách, což by mělo být potenciálně samozřejmě lehčí).

Druhá zkouška - 5 hodin na školních PC - Corporate communication
Předmět, kterého jsem se nejvíc bála. Mnoho keců kolem, teorie málo. Rozkaz zněl jasně, znát teorii, umět jí popsat, umět vysvětlit, proč jsem si vybrala ten a ne onen model, popsat výhody a nevýhody aplikace modelu a na konec to všechno zkritizovat z vlastního pohledu.

Můžeš používat veškeré materiály, které jsi během semestru nasbíral (výpisky, knížky, prezentace, připravit své shrnutí). It's up to you.

Ok, takže teď jakou zvolit strategii? Ještě jsem nikdy nic podobného nepsala. Půjde o čas, to mi bylo jasné. Ale že až tak, to mi došlo až později. Přečetla jsem si tedy všechny prezentace, udělala jsem si z nich výpisky, dala jsem si to všechno do jedné složky pro zjednodušení hledání a čekala jsem.

Vzhledem k tomu, že již nějakou dobu nejsem v Odense, musela jsem si tam na skok udělat výlet. Při představě, že budu vstávat před 5:00 se mi dělali pupínky, ale tak jednou to člověk dá...Koupila jsem si on-line lístek a šla spát.

Teď vás přenesu do snu, který se mě velmi "příjemně" nakopl do dalšího dne. Zdálo se mi, že jsem těhotná a právě v době testu jsem se rozhodla rodit. Tak jsem si řekla, tohle je přece důležitější, tak si to budu muset napsat někdy jindy. V nemocnici jsme se chvíli o něco pokoušeli, ale pak mi bylo řečeno, že ještě není ten správný čas, takže můžu domů. Doma jsem zjistila, že mi chybí už jen půl hodiny do odevzdání testu, což není v lidských silách něco vytvořit. Takže jsem byla nešťastná, že jsem nenapsala ani test a nemám ani to mimino. Ráno jsem se orosená oblékala a při pohledu na břicho jsem si uvědomila, že jsem fakt debil :D

Když jsme dorazili na nádraží do Vejle odkud jsem měla už pokračovat po vlastní ose, zjistili jsme, že všechny vlaky od 6:00 jsou směr Odense zrušené. Cancelled svítilo v mobilní aplikaci, ale na nástupišti o tom nebyla ani zmínka. Prostě Odense pro dnešek zrušili z vlakové mapy Dánska. Rada nad zlato "zvolte jiný způsob dopravy", když mám být v 8:00 ve škole. Nice..... Takže Martin se tak po ránu hned stal osobním taxikářem "netěhotné" Terez, která musela stihnout test. (Kdyby jen ráno, ale musel pro mě i večer, protože vlaky stále nejezdili), takže jsme si dali během jednoho dne cvičně půl cesty do ČR. Tohle se prostě může stát jen mě, pěkně jsme začali, jak bude ten den pokračovat si nechci ani představovat.

Když jsem dorazila do školy o hodinu dřív, než bylo v plánu vlakem, připadala jsem si jako první člověk v budově. "Ok no stress, jdu si pro coffee, to bude potřeba a pak šup směr třída."Další parádička. Kantýna zavřená, počkej si ještě 45 min. Proč si nejít sednout jako bezďáček na gauče, než otevřou.

Nakopnutá kávou jsem se vydala hledat učebnu, teda v tomto případě to byla spíš díra v zemi (nebo tajemné katakomby). Sklad, sklep, příjem knížek do knihovny, rozvody elektřiny, žádný vzduch, mnoho uliček vedoucích odnikud nikam a pak už T8. Moje učebna :D V místnosti není povoleno jíst ani pít. Mít u sebe telefon je tady higher level.
Stejně tak není povoleno mít svůj počítač (což bylo komunikováno IT kanceláří jako žádný problém, pokud si nainstaluješ monitorovací zařízení, které bude hlídat, co na PC děláš.) OK, super, takže si zapni ten počítač před sebou. Samozřejmě vše na něm v dánštině, což není povoleno měnit, ale "žádný strach my vám pomůžeme, kdybyste něco nevěděli", ujišťovala nás paní, co nás měla na starosti. Jo aha, tak dík, já jsem zapomněla že mám dost času se hlásit během testu a prosit o pomoc s každou blbostí, co na mě na monitoru blikne. Jenže to nejhorší teprve přišlo. Jako mnohem větší parádu hodnotím editaci testu v dánském Wordu. Kdybych nešla po paměti a podle obrázků, tak nevím. Nicméně díky tomu, že jsme měli PC bez internetu a ještě k tomu monitorované, tak zde defaultně nebyl samozřejmě slovník. Takže jestli něco bylo challenge, tak se za celých 5 hodin nepodívat do slovníku, jak napsat svůj názor, aby se člověk stále neopakoval  ve slovních spojení, které už má zaběhnuté. Jako argument pro utišení rozbouřeného davu Erasmáků, kteří slovník bytostně potřebovali, nám byl poskytnut link na dánsko-anglický slovník :D :D :D "Thank you so much, you are very kind"

Pak ještě odevzdat mobily do zástavy a můžeme začít. Pít a jíst nám nakonec dovolili, vzhledem k tomu, že bychom jim mohli po 5 hodinách v katakombách bez oken a čerstvého vzduchu, nebo klimatizace exnout.

Po půl hodině co jsem si přečetla zadaní práce jsem si řekla, dojdu si na záchod něž začnu ať mám klid. Tento plán byl mylný, jak se rázem ukázalo. Paní hlídací (Dánka) mě doběhla, že se musím přihlásit, když chci jít na záchod, že mě doprovodí.... Tak bomba, takže na vodítko a jdem čůrat. Mísu už jsem naštěstí mohla obsloužit sama, než mi na záchod vkráčela nějaká další paní, které se záhadně povedlo otevřít zamčené dveře...(západka vypadla a překvapivě to šlo). Krucinál, tak ona se mnou jde až na záchod, stojí před ním a nemůže té ženské říci, že je záchod obsazený???? WTF!!!

A teď mi už nezbylo nic jiného než to rychlé rozdýchat a začít psát. Protože hra o čas začala.
Takže tak v červenci uvidíme jestli jsem prošla. Protože tady se prostě na nic nepospíchá. :)

Třetí zkouška - International entrepreneurship
Tak tahle zkouška mě čeká 10. června a mám na ní 24 hodin. Vzhledem k tomu, že šlo o jeden z nejnudnějších předmětů v mé studijní kariéře, moc si z hodin vážně nepamatuji. Zítra začínám, tak mi držte palce ať už to doklepu a ať už nikdo neleze na záchod (což se snad už nestane, protože to píšeme doma, ale abych zase neotěhotněla, člověk nikdy neví).....