Proč mě deptá škola a celé české školství?
Vlastně bych si neměla stěžovat, když nejsem tady (v ČR) a u centra dění. Ale to, co se zase stalo na mé Alma mater za posledních pár týdnu, nad tím zůstává rozum stát. Takže bych vlastně měla být ráda, že jsem takhle daleko a skoro na konci mé cesty na VŠE, ale bohužel.
Jako poctivý student, který si samozřejmě umanul dodělat magistra co nejrychleji, jsem se rozhodla stihnout státnicovat v termínu. No jo, jenže to bych nesměla chodit na VŠE. Státnice v září a diplomka obhajoba v prosinci. Byl můj tajný sen, který se rozpadl jako hromádka z karet, když jsem dostala tu úžasnou novinu, že státnice jsou přeci jen červnu, tak co jsem si to vymyslela. Takže proč si nepočkat do ledna 2016, když v červnu se prostě teleportovat z dánských zkoušek neumím. Stejně tak můžu zapomenout na obhajobu diplomky v prosinci, katedra to dříve jak v lednu, možná až v únoru nevypíše.....tududuntun!
Po dvou týdnech co špatně vypočítali místa u státnic a byl obří převis lidí, kteří se prostě nevešli na vypsané termíny (protože na VŠE se jede převážně na kvantitu a na kvalitu se zapomíná), tak se rozhodli, že tedy zářijové termíny budou.... Aneb jak se pár dní nervovat a pak si říci "děláte si ze mě prdel???"
A aby toho nebylo málo, tak se ještě "čistí" na místech, kde jsou podle mě největší akademické šarže, které mohou našemu oboru fakt něco dát. Tak proč neudělat harakiri, vytvořit si nové katedry s epesními názvy Strategie (dříve Podniková ekonomika) a ještě mnohem víc užitečné Podnikání a zničit pro mě věci, kvůli kterým budu vzpomínat na ekonomku v dobrém.
Ale vlastně můžu být ráda (což upřímně jsem), že já jsem zažila staré časy a ty ňamky a změny, které se teď dějí už mě nikterak neposkvrní.
Tak proč to vlastně všechno píšu?? Protože jsem v půlce etapy učení na dánské zkoušky a tak nějak jsem ztratila motivaci, to všechno dokopat do konce. Když člověk od Erasmáků zjistí, že nikdo z nich nemusí na konci svého studia skládat něco jako troje státnice a někteří z nich ani psát diplomovou práci, tak si říkám, co je špatně, jestli náš, či jejich systém školství?? Neumím na to odpovědět, ale v rámci srovnání evropských absolventů jsou výsledky vcelku vypovídající.
Ale teď slibuji, že konec hejtování, protože fandím jako meister. Fandím Čechám abych jednou mohla být pyšná na to, že moje děti vystudovali vysokou školu v ČR. Šance je pořád (o to víc, když jsem se rozhodla svou diplomkou k tomu trochu dopomoci)
Školu doklepu, pak se z toho oklepu a jede se dál.
A teď tlustá čára (která mi tady bohužel nejde vložit) :D
Ještě mám pro vás pár super historek mých "ne"všedních dní v Dánsku. Stále se učím nakupovat "správné" potraviny v supermarketu. Ale nemůžu tvrdit, že jsem si jistá. Naposledy jsem koupila přes půl kila sýra v domnění, jak se budeme mít a co z toho všechno vyrobím. Když jsem doma po pád dnech zjistila, že sýr není přesně takový, jaký jsem si ho představovala (smrad, který se z něho linul bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli - přirovnala bych to ke směsi půl roku staré nivy a syrečků dohromady), putoval hned do koše, protože tohle prostě nešlo pozřít (teda já to zkusila, ale málem jsem vrhla). Martin mi následně vysvětlil, že smradlavky poznám podle čísla, které je uvedené na obalu, čím větší číslo, tím větší Adidas (v našem případě smrad). Pár nákupů to ještě potrvá, než budu Master chef.
Pak mám pro vás ještě fanfárovej úlovek. Takové prima vozítka tahají (Dánové) všude. Je to něco mezi piknikovým košem, do kterého zabalí celou rodinu na celý den a malým Smartíkem (autem). Asi si ho s Martinem taky pořídíme :) můžeme v něm transportovat psa a mou kabelku.
Jinak vhledem k tomu, že v Dánsku se stále ještě nepřehoupla teplota přes 20 stupňů (A většinu dní mám pocit, že mě vítr odnese a když ne mě, tak našeho psa, kterého venčím. Nebo by se z něj časem díky povětrnostním podmínkám Dánska mohl stát bezsrstý pes), je to až s podivem, jak krásně nám tady všechno kvete (ještě tu je halda šeříku, ale ten musím eliminovat ze svého dosahu, jsem na něj alergická).
Vlastně bych si neměla stěžovat, když nejsem tady (v ČR) a u centra dění. Ale to, co se zase stalo na mé Alma mater za posledních pár týdnu, nad tím zůstává rozum stát. Takže bych vlastně měla být ráda, že jsem takhle daleko a skoro na konci mé cesty na VŠE, ale bohužel.
Jako poctivý student, který si samozřejmě umanul dodělat magistra co nejrychleji, jsem se rozhodla stihnout státnicovat v termínu. No jo, jenže to bych nesměla chodit na VŠE. Státnice v září a diplomka obhajoba v prosinci. Byl můj tajný sen, který se rozpadl jako hromádka z karet, když jsem dostala tu úžasnou novinu, že státnice jsou přeci jen červnu, tak co jsem si to vymyslela. Takže proč si nepočkat do ledna 2016, když v červnu se prostě teleportovat z dánských zkoušek neumím. Stejně tak můžu zapomenout na obhajobu diplomky v prosinci, katedra to dříve jak v lednu, možná až v únoru nevypíše.....tududuntun!
Po dvou týdnech co špatně vypočítali místa u státnic a byl obří převis lidí, kteří se prostě nevešli na vypsané termíny (protože na VŠE se jede převážně na kvantitu a na kvalitu se zapomíná), tak se rozhodli, že tedy zářijové termíny budou.... Aneb jak se pár dní nervovat a pak si říci "děláte si ze mě prdel???"
A aby toho nebylo málo, tak se ještě "čistí" na místech, kde jsou podle mě největší akademické šarže, které mohou našemu oboru fakt něco dát. Tak proč neudělat harakiri, vytvořit si nové katedry s epesními názvy Strategie (dříve Podniková ekonomika) a ještě mnohem víc užitečné Podnikání a zničit pro mě věci, kvůli kterým budu vzpomínat na ekonomku v dobrém.
Ale vlastně můžu být ráda (což upřímně jsem), že já jsem zažila staré časy a ty ňamky a změny, které se teď dějí už mě nikterak neposkvrní.
Tak proč to vlastně všechno píšu?? Protože jsem v půlce etapy učení na dánské zkoušky a tak nějak jsem ztratila motivaci, to všechno dokopat do konce. Když člověk od Erasmáků zjistí, že nikdo z nich nemusí na konci svého studia skládat něco jako troje státnice a někteří z nich ani psát diplomovou práci, tak si říkám, co je špatně, jestli náš, či jejich systém školství?? Neumím na to odpovědět, ale v rámci srovnání evropských absolventů jsou výsledky vcelku vypovídající.
Ale teď slibuji, že konec hejtování, protože fandím jako meister. Fandím Čechám abych jednou mohla být pyšná na to, že moje děti vystudovali vysokou školu v ČR. Šance je pořád (o to víc, když jsem se rozhodla svou diplomkou k tomu trochu dopomoci)
Školu doklepu, pak se z toho oklepu a jede se dál.
A teď tlustá čára (která mi tady bohužel nejde vložit) :D
Ještě mám pro vás pár super historek mých "ne"všedních dní v Dánsku. Stále se učím nakupovat "správné" potraviny v supermarketu. Ale nemůžu tvrdit, že jsem si jistá. Naposledy jsem koupila přes půl kila sýra v domnění, jak se budeme mít a co z toho všechno vyrobím. Když jsem doma po pád dnech zjistila, že sýr není přesně takový, jaký jsem si ho představovala (smrad, který se z něho linul bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli - přirovnala bych to ke směsi půl roku staré nivy a syrečků dohromady), putoval hned do koše, protože tohle prostě nešlo pozřít (teda já to zkusila, ale málem jsem vrhla). Martin mi následně vysvětlil, že smradlavky poznám podle čísla, které je uvedené na obalu, čím větší číslo, tím větší Adidas (v našem případě smrad). Pár nákupů to ještě potrvá, než budu Master chef.
Pak mám pro vás ještě fanfárovej úlovek. Takové prima vozítka tahají (Dánové) všude. Je to něco mezi piknikovým košem, do kterého zabalí celou rodinu na celý den a malým Smartíkem (autem). Asi si ho s Martinem taky pořídíme :) můžeme v něm transportovat psa a mou kabelku.
Jinak vhledem k tomu, že v Dánsku se stále ještě nepřehoupla teplota přes 20 stupňů (A většinu dní mám pocit, že mě vítr odnese a když ne mě, tak našeho psa, kterého venčím. Nebo by se z něj časem díky povětrnostním podmínkám Dánska mohl stát bezsrstý pes), je to až s podivem, jak krásně nám tady všechno kvete (ještě tu je halda šeříku, ale ten musím eliminovat ze svého dosahu, jsem na něj alergická).
A nezlepšuji si během učení náladu jen trháním kytek, ale stále tvořím/e (už jsem pro to nadchla i jiné lidi).
