Dorazíte na návštěvu? Můžeme nabídnout...

Začalo léto a mě došlo, že návštěvě máme asi vážně co nabídnout. Dánsko je prostě krásné, fotogenické a nabízí plno zážitků. Komu nevadí spát na gauči, máme rádi návštěvy :)

Konečně za námi do Dánska dorazili rodiče a ségra. Všichni byli nadšení a myslím si, že další návštěva, která dorazí v srpnu (Martinova ségra) a v září (jeho rodiče) se má na co těšit.

Moje mladší 13-ti letá sestra se samozřejmě nejvíc těšila na Legoland, což je lepidlo na každé dítě. Ale nakonec se jí líbilo i u moře, na písečné duně, na lodi, v lese i doma na terase, kde se vyvalovala s knížkou. Našla si i novou mladší kamarádku, s kterou si mohla hrát a pečovat o ni.

Hlídání pejska, venčení, sbírání bobků, chození v holinkách do obchodu si natolik oblíbila, že se to stalo jejím pravidelným programem. Fotbal se psem a stanování na zahradě před domem byla taktéž její premiéra. Elišky oblíbená činnost je gaučing u TV, ale rychle pochopila, že  karetní a společenské večery či stavění LEGO stavebnic bude lepší zábava. Lalandia nás zase zabavila na minigolf a bowling.

Kempování ve stanu

Karetní a společenské večery

Hlídání malého "pižďucha" :)

Náš pejsek má prostě rád vše, co je paničky... Na barvu nehleď

Lalandia zábava + holinkový život (bez holinek ani ránu)

 Vzhledem k tomu, že se v Legolandu dá vyhrát Mimoň všech velikostí.... Museli jsme přeci mít toho největšího. Láska k Mimoňům se zapřít nedá... Milujeme žluté Tic Tacy :)

 Elišky nadšení pro DIY projekty velmi rychle ochablo, takže jsme vytvořily jen pár výtvorů. DIY s Eliškou (knoflíkování :))

 Láska nebeská

 Výletování s rodiči

Fotbal ve třech... no problem!

To všechno Dánsko nabízí :D, ale i dospělí si najdou to své. Mamka se zamilovala do moře (a dánského hot dogu a táta do horských drah v Legolandu. Když přišli z LEGO muzea, tak dělali chytráky, jak znají všechny Christianseny i staré logo značky. Eliška na závěr pronesla „To bude tak super, až dostaví LEGO House. Potom odsud už neodjedu!“

Už jsme zařadili i jeden dánský recept do rodinné kuchařky.... Dream cake. Všichni na něm frčí a já mám radost, že tak zachutnal :)

Takže koho zaujaly možnosti, které se v Billundu a okolí dají dělat :) připravte se na gauč a dorazte. 

Kdyby někdo měl zájem kouknout na fotky z výletu na Skagen (Grenen) a do Silkeborgu, zde jsou linky: Skagen, Grenen a Silkeborg

Gaudí style... unesli ho mimozemšťani

Ještě jsem nepopsala, jaké dobrodružství jsme zažili v Barceloně. V mém srdci zanechala Barcelona velkou stopu. Ne proto, že je to Barcelona, ale protože jsem se zamilovala do Gaudího architektury, která mě naprosto dostala. 

Podle mého názoru stojí Barcelona za vidění právě a jen kvůli Gaudímu a španělské kuchyni :) Jinak je to velké kosmopolitní město, s nic neříkajícími domy (tedy alespoň pro mě). 

Ale postupně. V Barceloně jsme strávili 3 krásné dny. Hned na první den jsem naplánovala Gaudí tour, protože jsem se nemohla dočkat, až to konečně uvidím na vlastní oči. Svou drahou polovičku jsem přesvědčila, že ty vstupy za to prostě stojí (i když na nich podle mého názoru řádně rejžují. Všechno co alespoň trochu smrdí Gaudím, šup přirážku několik eur navíc... oni si to turisté přeci koupí)

La Pedrera (Casa Milà) - hra světel, "náměstíčko uvnitř domu", popření přímých linií stavby (stěny, stropy, dvěře) - všechno je pokřivené, hrbolaté, děravé, ale přesto překrásné. Díky členitosti stavby byly vynechány i nosné zdi, které jsou naprostým standardem všechních dní. Další důvod, proč si myslím, že se jedná o nevšední budovu.

Balkonky byly vyrobeny ze zbytku železa, které už neměly vyhlídky na další využití. Funkčnost a zároveň extravagance interiéru mě pohltila. Část budovy je přístupná, ale druhou část okupuje jedna ze španělských bank. V ceně vstupenky (20,5 eur) dostanete u vstupu chytrá sluchátka, která vás provádí celou prohlídkou. Nejprve vás vyveze výtah na střechu, která je známa ze všech barcelonských  pohlednic. Kdejakého návštěvníka to rázem zmate, protože si myslí, že je na konci expozice (japonská skupinka dokonce zacpala výstup z výtahu, protože chtěli přeci nejdřív vidět muzeum). Pro mě za mě, já jsem se nejvíc těšila na střechu, protože tady má teprve člověk pocit, že se střetl s mimozemšťany tváří tvář. Je jich tam spousta, koukají na vás z každého rohu :) ale Gaudí to nazval dekorace střechy, protože byl přesvědčen, že užitná by měla být každá část domu (stejně si myslím, že je viděl a chtěl nám je ukázat, tak je zakamufloval do dekoru střechu a všech jeho staveb a říkal tomu inspirace v přírodě :D).

Já jsem si užila focení s ufony (pouze můj překlad :)) a Martin se zase těšil do muzea ve spodních patrech. Člověk se zde dozví, jak neskutečně pokrokový Gaudí byl a co všechno si v té době byl schopný už spočítat. Jeho nadpozemské znalosti statiky jsou pro mě nepochopitelné, vzhledem k tomu, že se používají dodnes. Rozhodně stojí za vidění i za cenu vstupenky. Tady malá ochutnávka z prohlídky:

Chrám Sagrada Familia - větší stavbu jsem snad v životě neviděla, respektive monumentálnější. A to musíme podotknout, že ještě stále není dostavená. Gaudí své plánky kreslil poměrně na hrubo, a většinu věcí dolaďoval až během stavby. Takže když roku 1926 nešťastnou náhodou zemřel, Sagrada zůstala rozestavěna a předurčena do záhuby, vhledem k tomu, že nikdo není moc schopný číst jeho plány a návrhy. Samozřejmě že se o to snaží, ale tempo stavby tím dost trpí. Má být dostavena až v roce 2026. Takže příští návštěva za 11 let :)

Velikost mého objektivu není nikterak ohromující, ale stejně se mi Sagrada do hledáčku prostě nevešla. A hlavně vůbec není fotogenická, většinu dne do ní svítí sluníčko zezadu, takže fotky jsou oparové, neúplné a nejsou prostě schopny zachytit tu monumentálnost, která před vámi stojí, když jste před vchodem. Trochu jsem si připadala jako beruška, co má niternou potřebu přepadnout na krovky, když jsem hledala vršek věžiček. "A to to mají hnát ještě o dva štoky vejš.... Asi mají inženýrku z Prahy :) "

Vstup opět lidová gaudíovská cena (20 eur - buď s guide tour, nebo s výhledem z jedné z věžiček). My jsme si vybrali výhled na Barcelonu. Výhled za mě za to nestál, ale zpátky jsme to vzít nemohli. Ale zase člověk může nakouknout pod poličku a naplivat dělníkům na hlavu.... Protože z věžičky na ně je vidět:) Což jsem mimochodem měla velkou chuť, protože hned při vstupu do hlavního křídla chrámu nám začali sbíječkou tlouct za hlavou, což mě osobně dost rozhořčilo, vhledem k tomu, co člověk prožívá, když do něčeho takového vstoupí. Je to překrásné :), obrovské :), barevné :), členité :), nábožensky velmi silné :), plné turistů :(, plné hluku ze stavby :(, přeplněné lidmi :( a rozestavěné : (takže spousta věcí pod plachtou) :(

Jinak rozhodně doporučuji si koupit lístky předem na internetu, protože když přijdete na blint, tak máte buď smůlu, nebo musíte čekat celé odpoledne, až se na Vás dostane místo, s tím, že na věž už se nemáte šanci dostat tak jako tak. Myslím si, že by to každý měl alespoň jednou za život vidět, nicméně celá návštěva měla spoustu ale. 

Ale stejně se mi to moc líbilo :) Kvalita fotek si tady ale žádá omluvu, protože jak jsem již zmínila, nedá se to pořádně vyfotit.  

Zde ještě pár fotek z Casa Batlló, kam jsme se rozhodli nejít dovnitř, takže jen nějaké postřehy zvenku.

Stejně tak Casa Vincent, která je oficiálně první stavbou Gaudího po jeho studiích architektury.

Pokud se z Vás stane gaudiofil, jako ze mě, doporučuji si koupit nějakou místní knížku o něm, kde si máte šanci přečíst nějaké peprnosti a věci pod pokličkou, které na wiki nenajdete. 

Druhý den jsme si dali pěší procházku (někdy jsme se i povozili metrem) po Barceloně. Stihli jsme vyrazit na kopec Sants-Montjuïc (řádný kopec, ale výhled překrásný), barcelonskou pláž (v pátek odpoledne vypadala jako česká koupaliště), vidět Vítězný oblouk, projít se několika parky (kterých mají mimochodem poměrně dost :)) a zajít na místní bleší trh (super Martinova láska ke starým bankovkám a mincím nás stála poslední cash peníze :)) ať žije svět platebních karet)

A poslední den jsme si nechali dostatek času na procházku Parku Güell - famózní záležitost na závěr pobytu. Vyrazili jsme hned ráno, kdy ještě nebylo takové vedro a davy turistů - velmi strategický tah. Budu se opakovat - miluji mozaiky, miluji Gaudího hravost, jsem ohromená... Takový parčík by se mi doma taky líbil. No nic, tak si alespoň koupím cement, rozmlátím staré kachličky a vyrobím si oázu u nás na zahradě. Přeci jen trpaslíci už vyšli z kurzu.

Na závěr ještě pár postřehů ze španělské kuchyně, aneb mé druhé španělské lásky. Díky Sangrii byla naše dovolená o mnoho barevnější a možná právě proto, se mi ty barevné mozaiky tak líbily. Ale ochutnali jsme i místní španělská vína. Na pořadu dne nesměla chybět ani ochutnávka místní Paelly, Pinchos, Gaspacha a Tapas. Prostě ňamky.... :) No dobře, dala jsem si i Mekáče, ale jen kvůli Mimoňům :)

Všem vám moc děkuji za podporu a čtení blogu, tlačí mě to psát dál a dál....Pac a pusu, užívejte léta a teplíčka, my jsme se vrátili do chladného Dánska, takže moje opálení a tetování už asi toto této nevykoukne....